Oznamte korupci bezpečně

pan Adam – Předražené jízdenky pro městskou společnost

,,Můj život je naruby.“

Celý příběh začal povodněmi v roce 2002. Ty napáchaly významné škody na rodinné papírenské společnosti, ve které pan Adam pracoval coby 4. generace rodinného podniku. Společnost potřebovala rychlou investici, kterou výměnou za 50 % akcií poskytl pan Ing. Janků, který se současněstal finančním ředitelem společnosti. Pan Janků po čase přichází do společnosti s návrhem veřejné zakázky na výrobu jízdenek pro Pražský dopravní podnik. Z pohledu pana Adama se jednalo o poněkud bizarní nápad, neboť společnost byla do té doby spíše subdodavatelem pro obdobné zakázky, nikoliv generálním dodavatelem komplexního produktu, jakým je jízdenka. Obchod byl nicméně uskutečněn a v roce 2008 byla podepsána smlouva s Dopravním podni- kem hl. m. Prahy na výrobu jízdenek.

Pan Adam začal mít o celé transakci pochybnosti, neboť cena za zakázku ve smlouvě dohodnutá nebyla ničím podložena, byla výrazně nadhodnocena, a navíc se dozvěděl, že zisk z předražené zakázky připadne doposud neznámému třetímu subjektu jakožto provize za zprostředkování celého obchodu. Situace dostala nový rozměr v momentě, kdy do společnosti začaly přicházet faktury z Britských Panenských ostrovů.

Neexistovala žádná možnost, jak nastalou situaci řešit uvnitř společnosti, proto se na začátku roku 2010 pan Adam rozhodl kontaktovat z anonymní e-mailové schránky BIS, ÚOKFK a Policii ČR. O jiných možnostech neuvažoval ani je příliš neznal, v té době nebyl znám žádný případ oznamovatele, který by mu byl inspirací. Hlavním cílem bylo ochránit společnost a její dobré jméno, pan Adam nechtěl, aby byla rodinná firma spojována s takovým netransparentním obchodem, navíc taktéž tušil, že se firma touto transakcí dostala na tenký led nezákonnosti. Z reakcí prvních dvou jmenovaných odpověděl pan Adam příslušníkům ÚOKFK, se kterými se dvakrát osobně sešel a předal jim veškeré relevantní informace. Následoval 1 dlouhý rok mlčení.

,,Své práci, která mne naplňovala a dobře živila, jsem obětoval všechno, dal jsem vše na oltář. Dnes jsem trestněstíhán, pomohl jsem ke ztrátě rodinné firmy a řadu lidí jsem připravil o zaměstnání. Sám vím, kde je pravda, ale vysvětlete to mojí babičce.“

Mezitím se pan Adam seznámil s policistou, kterému svěřil svůj příběh. Dostal díky němu další příležitost – upozornit na svá zjištění přímo ředitele ÚOKFK. Učinil tedy opětovné oznámení, které konečně vzbudilo pozornost a po němž byla navázána aktivní spolupráce s policejním útvarem a došlo na seriózní řešení celé kauzy. K překvapení samotných policistů ležela kauza do té doby ladem. Pan Ing. Janků se o tomto opětovně podaném oznámení dozvěděl prostřednictvím své advokátní kanceláře, která v té době zastupovala Dopravní podnik hl. m. Prahy.

Následovala celá řada odvetných opatření. Pan Adam byl fyzicky napaden v sídle společnosti, kterou z rozhodnutí soudu již ovládal pan Ing. Janků, a ten se snažil vynést kompromitující materiály. Pan Adam byl vystaven štvavé kampani na internetu i v médiích. Ing. Janků a advokátní kancelář Dopravního podniku vyvinuli maximální úsilí k diskreditaci pana Adama a zmaření vyšetřování. Ing. Janků na něj podal trestní oznámení. Ve prospěch pana Adama po celou dobu hrála skutečnost, že věc oznámil již s ročním předstihem, a tedy štvavá kampaň proti jeho osobě byla vedena často z nevědomosti faktu, že policie řadou informací již dávno disponuje, což současně panu Adamovi nejednou vytvářelo potřebné protiargumenty. Policie panu Adamovi nabídla zajištění ochrany.

S novináři, s nimiž se pan Adam spojil, probíhala spolupráce dobře, celkově ovšem působila mediální kampaň rozpačitě. Média neuměla celou kauzu příliš uchopit, nedokázala rozlišovat jednotlivé postavy v případu. Druhá strana měla ovšem své kontakty v médiích, jež neváhala využít pro diskreditační kampaň. Z uveřejněných informací bylo těžké rozlišovat role jednotlivých osob v kauze. Média problém neanalyzovala, nýbrž informace směšovala a neuměla je utřídit. Pozoruhodné bylo, že o vlastním trestním stíhání se pan Adam dozvěděl z České televize, ačkoliv v tu dobu byl poměrně neznámou osobou. Nestál o jakoukoliv publicitu, veřejné podpory či zastání se mu ovšem veřejně nedostalo.

Pan Adam spolupracoval s Nadačním fondem proti korupci, který měl ke kauze další informace, které společně propojovali a mediálně prezentovali.

Dnes by již podle svých slov postupoval jinak. Ze zkušenosti, které nyní má, by mohl oslovit konkrétní policisty, jimž důvěřuje. V říjnu 2013 bylo zahájeno trestní stíhání pana Ing. Janků.

Svého činu pan Adam nelituje, nicméně jím dramaticky změnil život nejen sobě, ale i své rodině a loajálním zaměstnancům rodinné společnosti. Sám se stal trestně stíhanou osobou, jejíž formální status vzbuzuje v očích ostatních nedůvěru. Cílem jeho konání bylo především ochránit společnost, což se mu nepodařilo, nicméně nadále věří, že jeho čin měl smysl.