Oznamte korupci bezpečně

pan Pavel – Akreditace vzdělávacích programů na prodej

Po ukončení studií nastoupil pan Pavel na ministerstvo vnitra jako vedoucí oddělení, které mělo zajišťovat vzdělávání úředníků, koordinovat mezinárodní spolupráci v oblasti rozvoje lidských zdrojů ve veřejné správě a také řídit příspěvkovou organizaci, jež poskytovala vzdělávání pro úředníky na místní úrovni – tzv. Institut pro místní správu. S odkládáním účinnosti služebního zákona (legislativa týkající se úředníků státní správy) přecházela také tato agenda generálního ředitelství státní služby postupně pod ministerstvo (pozn.: zárodek GŘ byl zrušen v r. 2006), například právě vzdělávání úředníků státní správy. Institut pro státní správu vzniklý ze zákona byl nařízením ministra sloučen s Institutem pro místní správu a vznikl Institut pro veřejnou správu. Samotné sloučení lze označit jako nezákonné, neboť rozhodnutím jednoho člena vlády nelze měnit legislativu. Ale stalo se. Vzdělávání pro 75 tisíc úředníků, kdy se každý musí minimálně 6 dní ročně vzdělávat, představuje velký finanční potenciál a další potenciál představuje moc nad udělováním vzdělávacích akreditací, které jsou například nezbytnou podmínkou účasti v projektech financovaných z Evropského sociálního fondu.

„I když jsem nedokázal dodržením úředního postupu nic změnit a odešel jsem, posílilo mě to. Vím jasně, za jakými hodnotami si stojím. Tato doba potřebuje idealisty a já jím i přes všechny tyto události zůstal.“

Bývalý zástupce ředitelky Institutu se v roce 2008 stal ředitelem sekce ministerstva a začaly se dít věci. Institut získává celou řadu výhod. Ředitelka institutu (rozuměj vzdělávací instituce) se účastní všech porad u náměstka ministerstva, stává se členkou akreditační komise, která uděluje vzdělávací akreditace žadatelům, dalším (konkurenčním) vzdělávacím institucím. Proces trvá 2–3 měsíce a dává institutu jasnou informační výhodu. Institut navíc dostává výjimku z akreditačního procesu, když o akreditaci svých vzdělávacích programů nemusí žádat komisi, ale jen ředitele sekce ministerstva (bývalého kolegu). Institut také získává další výjimku, kdy v rámci evropských projektů ministerstva nemusí o poskytování vzdělávacích služeb v projektech vůbec soutěžit v rámci tzv. in-house zadávání (dle § 18 zákona o veřejných zakázkách).

Příspěvková organizace rozjíždí šířeji svůj bezkonkurenční byznys, kdy, sice v rozporu se zákonem, protože není správním orgánem, de facto rozhoduje o udělení či neudělení akreditací a také o rovnocennosti vzdělávání (komu bude či nebude uznána zkouška odborné způsobilosti, která je podmínkou pro každého úředníka samosprávy, a kdo se tedy bude muset zúčastnit odborného vzdělávání poskytovaného právětímto Institutem). Ministerstvo, resp. ředitel sekce převedl na Institut, zcela v rozporu se zákonem, kompetence, které mu umožňovaly zbavit se konkurence a zároveňsi zajistit stálou poptávku po jeho vzdělávacích službách. V praxi to probíhá tak, že oficiálně (!) se žádá stále ministerstvo, žádosti představující zcela důvěrné informace zaměstnankyně Institutu převáží do Institutu a tam se rozhoduje, resp. připravují se návrhy na ne/udělení akreditace a ne/uznání rovnocennosti vzdělávání. Ministerstvo pak pouze formálně a poslušně podepisuje rozhodnutí předpřipravená na Institutu. Vedoucí oddělení na nezákonnost poukazuje svému přímému nadřízenému, řediteli sekce, přesně podle úředního postupu a s nulovým výsledkem. Jen pracovat za nižší plat, než mají podřízení, není pro vedoucího oddělení motivující. Obrací se na nadřízeného o úroveň výše, náměstka. Bohužel bezvýsledně. Písemně oslovuje přímo ministra, referátník se však cestou „ztrácí“.

„Postupem času jsem dospěl k přesvědčení, že byla překročena určitá hranice, která mě vedla k podání výpovědi. Díky této zkušenosti jsem si uvědomil svou hodnotu a rozhodl se sdílet informace, které jsem získal, a bojovat proti nekalému jednání zvenku, nikoliv zevnitř, zejména směrem k šíření informací prostřednictvím diskuzí, kulatých stolů atp.“

Institut si vytvořil rozsáhlou klientelistickou síť, kdy jako přednášející pracují úředníci státní správy i samosprávy, kteří jsou navíc za to extra honorováni (jako mimopracovní činnost), přičemž na tomto systému tak značné množství úředníků osobně profituje. Jejich zájem na potopení pro ně výhodného systému byl velmi malý nebo spíše žádný. Vedoucí oddělení pan Pavel zůstal sám poté, co všichni jeho podřízení byli z důvodu předání agendy na Institut propuštěni z organizačních důvodů. V kompetenci vedoucího oddělení zůstala jen evropská agenda, které se pro jazykovou a další odbornou nevybavenost nikdo jiný ujmout nedokázal. Po výměně náměstků z ministerstva odchází. Výše popsané klientelistické praktiky lze oficiálně doložit jen velmi obtížně, důkazy jsou neveřejné povahy, chybí nebo se ztrácejí.